Vytvořil jsem Mapu osobní transformace, která obsahuje sedm bran, do kterých jsem na své vlastní cestě sebeproměny postupně vstoupil. Těmto sedmi branám říkám Brány do stavu klidu a síly.

Než vám představím všechny, chci vám nabídnout ochutnávku jedné z nich – Brány Pozorovatel.

Vstup do této brány je prvním zásadním krokem k tomu, abychom se mohli začít osvobozovat od nepříjemných pocitů a myšlenek.

Pozorovatel není metodou, kterou bych vymyslel já. Je to princip, který se objevuje napříč tradicemi a je prověřený tisíci lety.

To, co zde najdete, je moje vlastní vysvětlení a přiblížení této brány, vycházející z mých znalostí a osobních zkušeností.

4. Brána – Pozorovatel

Co kdybyste nemuseli být tím, kdo trpí, ale mohli být tím, kdo utrpení pozoruje?

Když námi smýká strach, vztek, úzkost nebo touha, většinou jsme s tím, co prožíváme, natolik ztotožněni, že mezi námi a naším prožíváním není téměř žádný prostor. Nejenže cítíme strach. Jsme tím, kdo se bojí. Nejenže prožíváme úzkost. Jsme tím, kdo úzkostí trpí.

A právě tady nám Pozorovatel nabízí jinou možnost.

Můžeme si všimnout svých myšlenek.
Můžeme si všimnout svých pocitů.
Můžeme si všimnout toho, co se právě odehrává v našem těle.

A v okamžiku, kdy si něco uvědomujeme, už v tom nejsme úplně ztraceni. Mezi námi a tím, co prožíváme, začíná vznikat prostor.

A s prostorem přichází svoboda.

Sám jsem se učil vytvářet odstup od emocí mnoho let. A dlouho se mi to příliš nedařilo. Identifikace s tím, co jsem prožíval, byla natolik silná, že když přišla intenzivní emoce, nebyl téměř žádný čas ani prostor ji pozorovat. Prostě mě pohltila.

K pravidelnému sebepozorování mě nakonec přivedlo až období, kdy jsem opakovaně zažíval silné zahlcení, stres a následnou dezorientaci. Tyto stavy byly natolik intenzivní, že jsem si od nich potřeboval oddechnout.

Potřeboval jsem ustoupit o krok zpět.
Nestát přímo uprostřed ohně, ale kousek opodál.

A právě tehdy se pro mě Pozorovatel začal měnit z duchovní myšlenky ve skutečnou, živou zkušenost.

Postupně jsem zjistil, že mohu být zahlcený – a zároveň si svého zahlcení všímat. Mohu cítit strach – a zároveň si uvědomovat, že cítím strach. Nemusím před svými pocity utíkat. Nemusím je potlačovat ani se jich zbavovat.

Mohu s nimi být, a přesto v nich nemusím být ztracený.

To je podle mě jeden z největších darů této brány.

Pozorovatel přitom není náš vnitřní policajt.

Policajt kontroluje. Hodnotí. Kritizuje. Sleduje, jestli všechno děláme správně, jestli jsme dost disciplinovaní, dost výkonní, dost vědomí. A když nejsme, začne na nás tlačit.

Pozorovatel nic takového nedělá.

Jen si všímá toho, co je.

Bez hodnocení. Bez boje. Bez potřeby něco okamžitě měnit.

A právě tady se dostáváme k něčemu, co považuji v osobní transformaci za zásadní.

Často se snažíme mít pod kontrolou svůj život. Kontrolovat, co se stane, jak se zachovají druzí lidé, jak dopadnou naše plány. Jenže velkou část toho, co nám život přinese, pod kontrolou mít nemůžeme.

Co když ale můžeme svou pozornost obrátit jinam?

Místo neustálé snahy kontrolovat život se můžeme učit pracovat se svým vlastním stavem. Protože když se proměňuje náš stav, proměňuje se i způsob, jakým život prožíváme a jak na něj reagujeme.

A právě Pozorovatel je na této cestě zásadním krokem.

Nejde však o kontrolu, kterou vykonává policajt. O další tlak na sebe sama. O snahu přinutit se cítit jinak, myslet jinak nebo být někým jiným.

Je to úplně jiný druh kontroly.

Pozorujeme, co se v nás právě děje, aniž bychom to posuzovali. A právě díky tomuto uvědomění může začít docházet ke změně přirozeně.

Ne silou.

Uvědoměním.

A právě v tom je síla Pozorovatele. Protože když sami sebe skutečně uvidíme, změna už nemusí přicházet prostřednictvím tlaku. Může přijít přirozeně. Z našeho vlastního uvědomění.

S Pozorovatelem se přitom setkáváme už v předchozích branách. Když si všímáme, které činnosti nám energii dávají a které ji berou. Když rozpoznáváme své hlubší životní téma. Když vnímáme signály svého těla a energie a učíme se následovat své vnitřní vedení.

Ve čtvrté bráně však uděláme ještě jeden krok.

Samotné sebepozorování se stává vědomou cestou.

A postupně můžeme objevit něco, co možná zásadně změní náš vztah k vlastnímu prožívání:

Nemusím být tím, kdo trpí.
Mohu být tím, kdo si utrpení uvědomuje.

A  právě tady začíná jedna z největších vnitřních svobod – svoboda být tím, kdo si uvědomuje.

První krok k praxi

První krok můžete udělat právě teď.

Nemusíte se nic učit. Nemusíte čekat, až budete mít více času, větší klid nebo vhodnější podmínky. Stačí si začít všímat sami sebe.

Třeba právě teď, když čtete tato slova.

Jak sedí vaše tělo? Jak dýcháte? Co právě cítíte? Co se odehrává ve vaší mysli?

Nemusíte s tím nic dělat. Jen si toho všimněte.

Už tím vstupujete do zkušenosti Pozorovatele.

Jako inspiraci a podporu pro tuto praxi vám nabízím svou báseň Pozoruji se. Neobsahuje všechno, co můžeme pozorovat. To by snad ani nebylo možné. Vybral jsem do ní několik jednoduchých způsobů sebepozorování, které považuji za důležité a které se mi v praxi osvědčily.

Báseň vám ale neříká, co všechno musíte dělat.

Je spíše pozvánkou.

Můžete si ji projít jednou a potom ji odložit. Můžete se k ní nějakou dobu každý den vracet. Nebo si z ní odnést jediný verš, který vás osloví, a začít si právě toho během dne všímat.

Nechte se vést tím, co je živé právě pro vás.

A možná při tom objevíte ještě něco.

Některé verše básně nás totiž nepodporují pouze v praxi Pozorovatele. Nenápadně nás zvou ještě o kousek dál. K další bráně – Bráně Prostor.

Nebudu vám zatím říkat jak.

Možná to objevíte sami.

Báseň Pozoruji se však není určena jen ke čtení. Jejím skutečným smyslem je zkušenost.

Proto si vždy přečtěte jeden verš a potom opravdu udělejte to, k čemu vás zve. Když například čtete „Pozoruji, jak mé tělo dýchá“, na chvíli skutečně pozorujte svůj dech.

A potom chvíli zůstaňte v tečkách za veršem…

Nespěchejte dál.

Možná právě v tomto krátkém zastavení začnete zakoušet něco velmi jednoduchého, a přitom důležitého. Mezi vámi a tím, co právě prožíváte, začne vznikat prostor.

Myšlenky mohou být stále přítomné. Stejně tak emoce nebo tělesné pocity. Ale vy už v nich nemusíte být úplně ztraceni.

Můžete je pozorovat.

A právě tento odstup může přinést úlevu. Uvolnění. Klid.

Možná se časem objeví i otázka, kdo je vlastně ten, kdo pozoruje. A možná přijde i přímá zkušenost, která vás zavede ještě hlouběji. Není však potřeba ji hledat ani se o ni snažit. K tomu se dostaneme v další bráně.

Pro tuto chvíli stačí něco mnohem jednoduššího.

Pozorovat. Vytvářet prostor. A zakoušet, že nemusíme být ztraceni ve všem, co právě prožíváme.

POZORUJI SE

Pozoruji se

…

Pozoruji vše

…

Pozoruji, jak mé tělo sedí

…

Pozoruji, jak mé tělo dýchá

…

Pozoruji celé své tělo

…

Pozoruji, jak se mé tělo cítí

…

Pozoruji, jak mé oči vidí

…

Pozoruji, jak mé uši slyší

…

Pozoruji život

…

Pozoruji celé své tělo

…

Pozoruji život

…

Pozoruji celé své tělo a život

…

Pozoruji se

…

Pozoruji vše

…

Možná si při prvních zkušenostech s Pozorovatelem začnete klást další otázky.

Chcete vědět, jak v praxi Pozorovatele pokračovat dál? Jak si vytvořit větší odstup ve chvílích, kdy jsou emoce nebo myšlenky příliš silné? Co dělat, když se vám odstup vytvořit nedaří? Nebo když se pozorujete, ale přesto se v některé myšlence či pocitu znovu ztratíte?

A chcete získat přesnější instrukce, které vám pomohou praxi Pozorovatele postupně prohlubovat?

To, co jste právě vyzkoušeli, je první krok. Můžete s ním začít okamžitě a sami objevovat, co vám sebepozorování přináší. Zároveň je to ale teprve začátek.

Pokud vás tato cesta oslovuje, mohu vám nabídnout nejen podrobnější vedení, ale také své vlastní zkušenosti z mnoha let praxe – včetně toho, co se mi osvědčilo, kde jsem sám narážel a co mi pomohlo jít dál.

Pokud cítíte, že chcete v této cestě pokračovat, můžete udělat další krok. A postupně objevovat, co všechno může praxe Pozorovatele změnit ve vašem každodenním životě.

Podělte se se mnou o svou zkušenost. Napište mi na tomas@tomasnutil.cz nebo mi zavolejte na 776 048 928. Rád si poslechnu, co vám praxe Pozorovatele přináší, s čím se při ní setkáváte a kam vás vede.